Dušené

Už leta nenacházím příliš klidu, až absurdně sklízím, co jsem nezasela. A nechápu, že tomu pořád není konec.

Příšerný léto. Volají mi z práce, že mám 50 % absenci. Že i lidi s třetím stupněm nadělají víc hodin.

Jo, dělám v chráněné dílně, jen 3 dny v týdnu. 3. stupeň invalidity mi tady pan revizní doktor nedal… a očividně ani nedá. Počítá se totiž základní nemoc a pak 10 % případné další choroby. Co mám dělat? Jsem mezi dvěma kameny.

Pan doktor gastroenterolog říkal, že by bylo dobrý, kdybych si zajela do lázní, že mi to napíše. Bohužel nezvládnu sdílet pokoj s chrápajícími babičkami, takže s díky odmítám. Teď osm tisíc na doplatek opravdu nenaspořím. Aj o nulu míň by bylo moc, nepočítaje cestu a náklady kolem.

Je mi divně. špatně se mi dýchá. Jasný, jsem psycho. Mít diagnózu od psychiatra, to je jako nalepit si na čelo: jsem retard podčlověk, všechno je v mé hlavě, zacházejte se mnou s despektem, prosím.

Naštěstí mám dobrou praktickou lékařku. Ano, bublá mi to v hrudníku, vyhekám žlutozelený hutný kekel, dusím se, snoubencův brácha nahlas nadává, že se sunu jako ten chrchel. Poslední, marná, chudá.

Když nemůžeš, tak přidej víc! Když budeš chtít, zvládneš to!

Ne. Jen máte zkurvený štěstí! Máte zkurvený štěstí a plácáte se za to po zádech, jak jste dobří!

Zlatý stafylokok. Asi miliardtý průser. Následek léčby. Potlačovaní imunity. Antibiotika, Atrovent… blázinec, vážně. Kyslík si to v mé krvi klidně pluje v 90 % saturaci a srdce to dohání 140 te(m)pem. Zadýchávám se, jak tuberák při pouhým mluveni, o jídle a chůzi nemluvě. IG je plny mých přátel, cestují po světě, smějí se. Sedím sama v pokoji a přemýšlím, co se zase posere.

Vysočina fest. Fest horko a fest kravál. Poslední den tucají do třetí hodiny ranní. Špunty do uší moc nepomáhaly. Nenaspala jsem ani minutu. Mám pocit derealizace a zvracím naprázdno.

Jsem nula, snad o něco míň. Nedopřála bych lidem zábavu. Nikam jsem to nedotáhla. (Pokud teda nemluvíme o vzorku stolice nebo sputa, to úspěšně dotahuju až do špitálu)

Teď už je mi o něco líp. Čekám, kdy na mě, jako na posranou, spadne další hajzl. Netuším, kde se furt berou. Nebýt ateistka…

PS: znamená to, že jsem Lenka Dusilová?